Přestože byl Clarke rekordmanem, na olympijských hrách se mu nedařilo. Jedinou olympijskou medaili získal v roce 1964 v Tokiu, kde skončil třetí v závodu na 10 tisíc metrů.

Přesto měl Clarke ve své sbírce i nejcennější olympijský kov. Dostal ho v roce 1968 od Zátopka, který svému následovníkovi v rekordních tabulkách a velkému příteli věnoval jednu ze svých čtyř zlatých medailí z olympijských her.

Zátopka mohl Clarke vidět na vlastní oči závodit v roce 1956 na olympijských hrách v Melbourne, kde slavný československý vytrvalec po zranění neúspěšně usiloval o obhajobu zlata v maratonu z Helsinek. Clarke tehdy jako devatenáctiletý talent měl tu čest zapálit ve svém rodném městě olympijský oheň při slavnostním zahájení her.

Nejslavnější sezonu kariéry prožil v roce 1965, kdy během měsíce a půl překonal dvanáct světových rekordů na tratích od dvou mil po hodinovku. V Oslu zlepšil vlastní světový rekord na 10 tisíc metrů o více než 36 sekund a jako první atlet v historii zaběhl tuto trať pod 28 minut. Jeho výkon 27:39,4 překonal až Fin Lasse Viren v roce 1972 na olympijských hrách v Mnichově.

"Ron bude navždy legendou našeho sportu a jsme vděčni za jeho přínos atletice i jeho služby veřejnosti během života, který si zaslouží být oslavován," řekl předseda australského atletického svazu David Grace. Clarke byl osm let starostou Gold Coast, kterému pomohl také získat právo uspořádat Hry Commonwealthu v roce 2018.